(*1994 v Brně) studuje doktorský program na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, pracuje v sociálních službách. Píše poezii, věnuje se tvorbě pro rozhlas, divadlo a pomezním projektům.
Co může přinášet mezigenerační setkání mezi umělkyněmi? Co je objevné a co je už parazitické? Je důležitější být úspěšný nebo autentický? Povídka zkoumá úskalí profesionální umělecké tvorby, únavu z kulturního a mezilidské napětí v cestě za sebevyjádřením.
Proč se v mnoha zemích organizují místní protesty proti těžbě kritických surovin? Společenská vědkyně Nina Djukanović hovoří o kontroverzích, které vyvolává plánovaný přechod k zelené ekonomice a o různých vizích udržitelné budoucnosti.
Vědkyně Kateřina Čanigová se zabývá tím, kde se vzal obchod s chudobou a jaká jsou česká specifika tohoto fenoménu. Jaké to je působit v roli výzkumnice z majoritní společnosti v romské komunitě?
Otázku vlastního pokoje či prostoru doplňují otázky po svobodě, intimitě a potížích, se kterými se musíme ve svém bydlení potýkat: Jak nevlastnit, ale sdílet? A jak nemožnost „normálního“ bydlení proměňuje realitu, ve které žijeme?
Brněnská vietnamská tržnice Vinamo stála vždy stranou pozornosti ve srovnání s pražskou Sapou. Přesto kolem ní vznikla živá komunita příchozích z Vietnamu. V její proměně se odráží i změny v životě první a druhé generace Vietnamců žijících v České republice.
Eva neví, co se sebou dál. Trápí ji bývalý partner, přestala chodit do práce a má pocit, že ji v životě všechno zklamalo a už ji v životě nic nečeká. Nezní to jako růst, jenže aby se člověk odrazil, musí někdy padnout na samé dno. Povídka.
Zamilovat se znamená objevovat sebe a svoji autenticitu skrze toho druhého. Co když si hrajeme na někoho jiného? Jak to může dopadnout? Nad tím se ve svojí povídce zamyslela Bernardeta Babáková.
Jak se ti, kteří v práci pečují, chovají doma? Někdy kovářova kobyla chodí bosa. Bernardeta Babáková napsala povídku o stinných stránkách soužití s někým, jehož zaměstnáním je pečovat o druhé.
Naše přispěvatelka Bernardeta Babáková napsala povídku o tom, jaké to je vyhrát milion. Její hrdinka vlastně nakonec neví, co si s tolika penězi počnout. A dozvídá se, že to nakonec ani tolik peněz není. Jaké to je mít najednou peníze?
Drogy nejsou jenom omamné, ale i sdružující. Co to ale se vztahy dělá? Vidíme pod vlivem drog lidi jinak? A jaké je se z toho mámení probudit? Bernardeta Babáková napsala krátkou povídku o tom, jaké to je prožít bad trip.
Stopovat po okolí nebo se vydat na pouť? Jak si můžu dovolit po třech měsících lockdownu ještě dovolenou? Je to bezpečné? A etické? Vydávat se někam za současné situace?
Básnířka Bernadeta Babáková karanténu prožívá jako koktejl malátnosti, povinností, smutku a nudy. Posvátné tady a teď je nemožné, existuje už jen nekonečné teď. Vystačí si s vlastní imaginací?
Překlad románu „Hlavní město“ rakouského prozaika a esejisty Roberta Menasseho je anoncován jakožto román o Bruselu: „přehlídka manipulativních zoufalců a nedobrovolných kompliců, ale i věčných idealistů.“ Nejde však Menasse ve svém románu mnohem hlouběji?
